POHLEDY DO DĚTSKÝCH A STUDENTSKÝCH LET

Jiřího "Terky" Pokorného

  

1954: Znojmo. Odmala se raději vozím než chodím a záliba přesouvat se z místa na místo individuálně po vlastní ose přetrvala do dospělosti. Moje první vozítko byl proutěný dětský kočárek.             

  

1958: Znojmo - koloběžkové závody. Závody jsem vyhrál ale má sportovní kariéra se dále nerozvíjela. Nenadchlo mě ani jízdní kolo, neboť i na něm bylo nutno šlapat a já toužil po motorovém "samohybu".

  

1961: Tatry - Kozubová. Lyže byly z jednoho kusu dřeva a bez ocelových hran. Do vázání "Masag" s volnou patou se většinou upínaly běžně kožené boty. Já už měl gumové lyžáky, které se ale stále zavazovaly jednou tkaničkou.

  

1962: Tatry. S rodiči jsem bez problémů absolvoval pěší výšlapy do hor, včetně výstupu na Rysy a Lomnický štít. V pozdějším věku mě pěší turistika ani běžecké lyžování nelákaly. Na hory jezdím rád ale spíše v zimě na sjezdovky.

  

1962: Vranovská přehrada. Kánoe byly tou dobou celé ze dřeva a podstatně těžší než dnešní umělohmotné. V kánoi jsem jezdil rád ale ještě raději jsme se později vozili na plachetnici (na rekreantky to dělalo větší dojem).

  

1963: Prázdniny u prarodičů v Podivíně. Hojně navštěvovaným koupalištěm byly místní "Šutráky". Štěrk zde těžilo plovoucí korečkové rypadlo, díky čemuž zůstávala část břehů bez porostů a voda čistá. Mé plavky byly podle poslední módy - jen trochu větší číslo.

  

1964: Polsko. S rodiči jsme navštívili Varšavu, Krakov, Gdaňsk i Sopoty a delší čas strávili v přístavu Gdyně. Středem mého zájmu byly lodě, zejména křižník na fotografii, který sloužil jako plovoucí muzeum a bylo možné ho bez dozoru volně prolézat.

  

1965: Podivín - automobil Wartburg s tříválcovým dvoudobým motorem o výkonu 49 koní. Auta byla nedostatkovým zbožím ale lidé, co potřebovali automobil při svém zaměstnání, dostali poukázku na jeho přednostní nákup. Můj otec jako obvodní lékař takto dostal nové auto Wartburg za 23 tisíc korun (průměrná hrubá měsíční mzda tou dobou byla 1453 Kčs).

  

1967: Vídeň. Pro turistickou cestu do kapitalistické ciziny bylo třeba získat devizový příslib na základě něhož se směly vyměnit rakouské šilinky. Největším zážitkem z cesty pro mě bylo ježdění na motokárách v Prátru a koupě kapslové pistole s otáčivým bubínkem.

  

1969: Lyžařský kurz v 9. roč. ZŠ. Lyže už měly ocelové hrany ale patkové vázání a lyžařské boty na přezky byly ještě k vidění vzácně. Já už měl "přeskáče" i nejnovější patkové vázání "Marker", čímž jsem u spolužaček silně bodoval.

  

1969: Motocykl Pionýr - můj první "samohyb". Jednosedadlová Jawa 550 - Pionýr přezdívaná podle tvaru sedla „Pařez“,z roku 1955. Motorka měla třístupňovou převodovkou a jednoválcový dvoutaktní motor 49,8 cm³ o výkonu 2,2 koně (1,6 kW). Technické prohlídky nebyly povinné motorová vozidla se různě "vylepšovala" a jezdilo se s nimi dokud držela pohromadě. Užíván do r. 1972.

  

1969: Jugoslávie - Omiš. Do "Jugošky" se jelo přes noc zájezdovým autobusem. Ubytování bylo ve stanovém městečku poblíž písečné pláže. Nezapomenutelným zážitkem bylo ponořit se do ledové vody řeky Cetiny, nechat se unášet do moře a vychutnat si přechod ze sladké vody do slané.

  

1971: Zbrojnoš na vinobraní. Účinkování v historickém úboru byla zajímavá studentská brigáda. Znojemské historické vinobraní je pořádáno s přestávkami od roku 1996. Zatím největší se konalo v r. 1967, kdy program s téměř 600 účinkujícími zhlédlo 110 000 návštěvníků.

  

1972: Taneční v Hotelu Znojmo. Ve velkém sále hotelu a přilehlém "Bambus baru" probíhaly všechny velké plesy. Módu příliš neřeším, takže sako kalhoty i boty z tanečních mi sloužily při návštěvách plesů divadel i pohřbů další desítky let.

  

1972: Jawa ČZ 175 - Sport. Motocykl měl čtyřstupňovou poloautomatickou převodovku, jednoválcový dvoutaktní motor 175 cm³ o výkonu 10 koňských sil (7.4 kW). Řidičák na motorku šlo získat už v 17-ti letech, pokud s tím souhlasili rodiče. Užíván v letech 1972-74.

  

1973: Fotka na maturitní tablo. Znojemské gymnázium jsem absolvoval v pohodě bez toho, že bych se doma učil, takže času na mimoškolní aktivity bylo přiměřeně. Tomu odpovídaly i známky, které oscilovaly od 1 do 3.

  

1973: Skládací kolo. "Skládačka" byla nedostatkové zboží, ale šla koupit ve speciálních obchodech "Tuzex" za poukázky zvané "bony". Bony dostávali občané ČSSR namísto tvrdých valut od lidí pracujících v  cizině. Jeden Bon se na černém trhu prodával za cca 5 Kčs. Kolo slouží dodnes.

  

1973: Škoda 100 MB. Auto mělo čtyřstupňovou převodovkou a čtyřválcový atmosférický benzínový motor 1000 cm³ o výkonu 51 ks (38 kW). Nových aut byl stále nedostatek. Ojetina na fotografii měla najeto 50 000 km a stála 60 000 Kčs. Tou dobou stál 1 litr benzínu 2,50 Kčs, půllitr piva byl za 1,7 Kčs a průměrná hrubá mzda činila 2164 Kčs/měs. Užíváno v letech 1973-74.

  

1973: Maďarsko. Do sousedních "lidově demokratických států" šlo cestovat na občanský průkaz. Cesta k Balatonu i do centra Budapešti, vč. prohlídky atraktivních turistických destinací se dala v pohodě zvládnout vlastním autem, protože parkovat se tehdy dalo téměř kdekoli.

  

1975: "Šalinkarta". Na VŠ do Brna jsem většinou jezdil autem a se spolužáky se skládal na benzín. Zaparkovat tehdy nebyl problém. Ani tenkrát nebyl tolerován alkohol za volantem a síťová jízdenka alias šalinkarta za 28 Kčs měsíčně byla pro návrat se společenských akcí výhodná investice. Studentská autobusová jízdenka na trase Znojmo - Brno stála 7 Kčs (Průměrná mzda byla 2313 Kčs.)

  

1975: Rumunsko. Silnice na mapě označená jako mezinárodní byla pouze uježděná hlína a potkali jste spíše koňské povozy (na fotografii vpravo). Sportovně laděná Škoda 110 R Coupé naštěstí měla, stejně jako většina tehdejších aut, podvozek s parametry dnešních SUV.

  

1975: Bulharsko. Cestu do Sofie a podél pobřeží Černého moře jsme absolvovali Škodou 110 R Coupe. Auto mělo benzínový atmosférický čtyřválec s objemem 1100 cm³ o výkonu 62 ks (46 kW). Tento atraktivní "kočkolap" ale neměl lůžkovou úpravu. Užíván v letech 1975-76.

  

1976: Imatrikulace. Slavnostní zápis ke studiu na Pedagogické fakultě v Brně. Předchozí studium na fakultě elektrotechnické nedávalo dostatečný prostor k mimoškolním aktivitám. Na "pajdáku" jsem měl prospěchové stipendium okolo 300 Kč měsíčně, které spolu s brigádami na "Vranclu" uživilo auto.

  

1976: Technické vybavení. Studovalo se bez kapesních kalkulaček a domácích počítačů. Fungovali jsme bez mobilů a ani telefon doma nebyl běžný. My telefon měli a já si udělal do pokojíku "paralelku". Kazetový magnetofon stál průměrnou měsíční mzdu, která byla 2382 Kčs hrubého.

  

1977: Malý motocykl Jawa 50, typ 21 sport. Uvezl 2 osoby do celkové hmotnosti 150kg. Dvoutaktní motor měl výkon 2,6 kW a s třístupňovou převodovkou jezdil rychlostí do 60 km/hod. Nový prodávala Mototechna za necelé 4000 Kčs (prům. mzda byla 2462 Kčs). Užíván v letech 1977-78.

  

1977: Prázdninová brigáda na Vranovské přehradě bývala zábavná i výnosná. Já několik sezón "bačoval" mj. ve výčepu "Sing Sing", který stával poblíž převozu z vranovské pláže na hráz, v místě kde je nyní "Bistro U Mostu".

  

1977: Průkaz do vysokoškolské menzy. Plná penze - tedy snídaně, oběd a večeře vyšla v menze na cca 30 Kč denně. Za režijní cenu bylo často možné v menze koupit také konzervy, příp. svačiny.

  

1977: V rámci studia VŠ bylo možno absolvovat vojenskou katedru. Studium probíhalo ve 2. a 3. ročníku tak, že jsme vyfasovali uniformu a chodili s vlasy nakrátko střiženými 1 den v týdnu do kasáren. Absolventům vojenské katedry se povinná dvouletá vojenská služba zkrátila na jeden rok.

  

1977: Krátké lyže. Nedělalo mi problém jezdit na dlouhých lyžích, ale nechtělo se mi stále tahat těžké lyže ani hůlky. První mé krátké lyže na fotografii vznikly uříznutím běžných. Později už jsem si cíleně kupoval jen "freestyly". Dlouhé sjezdové lyže si občas půjčím na místě, abych nevyšel ze cviku.

  

1977: Polsko - lyžařské středisko Zakopane. V Zakopaném tou dobou v zimě většinu turistů levně vozili sáněmi taženými koňmi. Na slovenské straně Tater už přepravovali turisty většinou taxíky, sáně s koňským potahem byly vzácné vzácné a svezení v nich drahé.

  

1977: Německo - Berlínská věž. Německo bylo tou dobou rozdělené na dva samostatné státy. V Německé demokratické republice (NDR) měly základny vojska SSSR. V kapitalistické Německé spolkové republice (NSR) a v západním Berlíně byli vojáci USA.

  

1977: Dálnice Německo - Polsko. Dálnice postavené ještě před 2. světovou válkou neměly svodidla a provoz poblíž hranic s Polskem byl téměř nulový. Jak vidno uprostřed fotografie, dělící pruhy spásaly krávy.

  

1977: Polsko - Štětín. Lůžková úprava umožňovala cestovat ve dvou do ciziny bez nutnosti shánět nocleh. Automobil Škoda 100L měl čtyřrychlostní manuální převodovkou a čtyřválcový benzínový atmosférický motor s objemem 1000 cm³ o výkonu 40 ks (30 kW). Užíván v letech 1977-78.

  

1978: Vranovská přehrada. Výnosným způsobem výdělku na Vranclu byl i prodej uzených klobás. Během prázdnin se tak dalo vydělat na cestování i provoz auta. Na snímku v pozadí je stánek občerstvení "Ostrava".

  

1979: Jugoslávie. Z důvodů neshod s Rumunskem bylo několik týdnů povoleno cestovat do Bulharska přes "polokapitalistickou" Jugoslávii bez víz a devizových příslibů. Této možnosti jsme využil a projel celé pobřeží Jugoslávie po vlastní ose.

  

1979: Jugosláví autem. Automobil Škoda 120L měl čtyřrychlostní manuální převodovkou a čtyřválcový benzínový motor s objemem 1200 cm³ o výk. 49 koní (36 kW). Lůžková úprava umožňovala nocovat kdekoli. Užíváno v letech 1979-84.

  

1979: Zemětřesení v Jugoslávii. Část pobřeží Jadranu (nynější Chorvatsko) byla před našim příjezdem poničena silným zemětřesením a turistický ruch v této oblasti zcela ustal. Na snímku pobořený hotel na pobřeží u Budvy.

  

1979: Lyžování na Boskovštejně. 20 km od Znojma postavil lyžařský oddíl TJ Znojmo vlek. Na oběžné lano se lyžař zaháčkoval vlastní kotvou, kterou při sjezdu vozil omotanou kolem pasu. Délka sjezdovky byla 210 m a převýšení 48 m. Vlek fungoval při dostatku sněhu od r. 1977 do poloviny devadesátých let.

  

1980: Diplomová práce s názvem "Možnosti výuky polovodičové techniky". Počítače doma nebyly a text se ťukal na mechanickém psacím stroji. Přes kopírák bylo možné takto získat cca 3 použitelné kopie. Do předem připravených mezer v textu se pak vlepily obrázky. Nástupní plat učitele po promoci byl 1900 Kčs hrubého měs. (průměrná mzda byla 2656 Kčs).